S HHC na cestách je opravdu pohoda!
Zdravíme všechny milovníky cestování, i my jsme rádi v pohybu a tentokrát byl součástí naší výbavy i HHC jednorázový vaporizer. Vzhledem k tomu, že je HHC v podstatě novinka na světovém trhu není se čeho obávat a můžete si svůj vapík přibalit na cestu aniž by vás kdokoliv prohledával a podezříval z pašování drog.
Začneme prohlídkou na letišti a vzhledem k tomu, že se naše výprava rozjela do dvou částí světa (Itálie a Dubai) tak se i naše vybavení lišilo, nicmeně do Itálie vyrazil jednorázový vaporizer, prošel absolutně bez povšimnutí v příruční tašce, nepadl jediný dotaz a zmínka o tom co to je, proč to je a co to obsahuje, takže žádné obavy a naprostý klid. Co se týče Dubaje tak tam putovali 3ks 0,5ml cartridge v obalech tak jak je prodáváme + vapepen. Ani zde neproběhl žadný humbuk kolem kontroly a vzhledem k tomu, že je na obalu napsáno 0% THC - což je pravdivý údaj můžete být klidní a bez stresu i v Dubaji, kde je vysoká kriminalizace veškerých látek ze seznamu ''DROG'' včetně CBD. Co se týče cesty letadlem, vyloženě doporučuji vyzkoušet si high tak high jak to jen jde, protože je to absolutně skvělý zážitek. Díky nizkému kouřovému efektu vás v letadle nikdo neodhalí během užívání si téhle jízdy v 10 000 m.n.m. a ten příjemný pocit je mnohem intenzivnější než na zemi, tomu věřte. Kdo hůře snáší tlaky v letadle a nepříjemné profukování uší, aby vyrovnal tlak ve středouší tenhle zázrak uvítá s otevřenou náručí. Nevolnost, nebo závratě absolutně nepřichází v úvahu a vy si užijete parádní let s usměvem od ucha k uchu. Přistání a dost často nepříjemný pohyb na letišti, znepříjemňující ještě nepříjemnější cestující je k posrání, ale ani tady sem nepocítil nervozitu, spíš klid a mír v duši (smích) a to jsem celkem cholerik když na to příjde.
Pokud rádi cestujete i po dané destinaci, HHC bude skvělým společním i zde. Pokud jste milovníky jídla a rádi zkoušíte místní gastronmii, což pro nás v tomhle případě byla Itálie platí to dvojnásob i když se může stát, že narazíte na turistickou past, kde dostane totálně odporné jidlo, a to se stalo i nám. Jeli jsme po východním pobřeží nadherného jezera Komo (Lago di Como), pokoukat po místních kuriozitách, památkách a protože jsem milovník jednostopých vozidel, byla by ostuda nezavítat do první továrny MOTO GUZZI, kterou založil Carlo Guzzi v roce 1921 v městečku zvaném Mandello del Lario. Po asi hodinové prohlídce jsme se vydali dál na sever po pobřeží a úžívali si nádherné prostředí kolem jezera. Po cestě jsme se zastavili u Villi Monastero, kde je unikátní botanická zahrada a nad ním se tyčí zřícenina hradu Vezio, odkud jsou nádherné výhledy po jezeře. Dále jsme pokračovali stále na sever s vidinou oběda a koupání v průzračné vodě jezera, takže nejdřív oběd a pak koupačka. Zastavili jsme v městečku Dervio a nalákala nás svým hodnocením restaurace Bar Pin, kde měli údajně mistní speciality a klasiku pasta/pizza. Objednali jsme si jakési těstoviny v pizza těstě a rybu vylovenou z jezera naloženou v octě a čemsi so připomínalo kočičí zvratky dvakrát pozřené a vyvržené opět na pizza placce i když jsme vznesli dotaz jestli je to gluten free, bohužel rozumněli uplný hovno. Jiídlo se nedalo žrát, něco tak odporného sem v hubě neměl snad ani v čechách v 7kové hospodě. Jdu na bar a vysvětluji, že se to nedá jíst, že jsme snědli sotva dvě sousta a že chceme zaplatit pití a odejít, jestli nás někdo obslouží, přičemž vylítl kuchař a začal se vztekat, že to teda ne, že jídlo je skvělé a my jsme zmrdi co to kurva zaplatí. Přišla menší hádka, já si stál za svým, on za svým a přislo něco co bych vážně nečekal, ten uraženej kokot začal vyvolávat policii ať přijede a donutí mě zaplatit, jenomže ani to semnou nehlo a nahulenej jak motokára jsem s úsměvem čekal na příjezd místních četníků. Když dorazili přišlo na řadu vysvětlování, samozřejme jejich angličtina byla ještě horší než moje a to sem byl ještě nakulenej, protože sem tahal před jídlem na chuť, takže si dovedete představit jak to vypadalo, nicméně jsem v jednu chvíli bouchnul, nasral se a přinesl jednomu čertovi talíř s jídlem až pod nos s otázkou ''ty bys tohle žral vole?'' na čež se mi dostalo odpovědi že ano, že je to místní specialita a po jeho pohledu na talíř jsem vybouchl smíchy, protože to nemohl myslet vážně. Dopadlo to dobře, po zhruba 30minutách keců a vztekání se personálu jsme zaplatili pití a s nadávkami kuchaře a úsměvy četníků v zádech jsme v klidu odkráčeli z pajzlu.
Itálie je nádherná země a v každé zemi to dokáže být stejně tak na hovno jako skvělý. Asi vám nebudu vyprávět celý trip, ale pokud se dostanete na Lago di Como dejte si výšlap na Monte Resegnone 1875m.n.m, po cestě dolů se zastavte Rifugio Marchett na absolutně dokonalou domácí kuchyni a místní béžovku. Pokud budete nějaký čas v Lecco zastavte se v Torchio moderna osteria a zažijete nebe v hubě z místních surovin.
Když se vrátím k HHC na cestách, tak žádný poroblém, žádné kontroly, žádný strach a velký relax. Užívejte ČIAO
